pátek 27. července 2012

Živote, to už si snad ze mě děláš pr***!

Jsem zvyklá na ledaco, že po mě vyjede opilý kamarád, šermíř, šéf divadla, šéf v práci... Že po mě nevyjede Pan Dokonalý... Prostě ty věci co drží můj svět v jakési podivné harmonii a rovnováze bytujícího bytí. Taková ta jistota, že prostě takhle to má být. Já si pak můžu v klidu žít, vím co od života čekat a jsem s tím naprosto dokonale spokojená.

Znát mnoho osobností znamená, že zkrátka někde se osudy protnou, ale proč zrovna bývalý student Pana Dokonalého? A ještě takový zajíček? To i pro mě je velká záhada...

Žádné komentáře:

Okomentovat