"Holka zlatá, dej sem mi na klín spodní tlapku a já ti ukážu co je to pravá láska." řekla Marcelka a jala se mi masírovat chodidla. V tu chvíli se veškeré mé milostné problémy s chlapy rozplynuly v záplavě naprostého orgasmu z masáže. Poté ukořistila moji pravou ruku a zeptala se na velmi osobní otázku z mého života. Trochu mě zamrazilo, ale Marcelka rozhodně prohlásila: "Jo teď potkáš lásku, ale ten pravý přijde za rok! Máš to tu." Já nevěřícně zírala do ruky a na Marcelku a na pivo a na všechny za barem a přemýšlela co se to stalo.
Poněvadžto pročež se mi stal Honzík. S Honzíkem je to velmi dlouhá historie, už od chvíle kdy začal pracovat u Rytíře. Chodili jsme kolem sebe po špičkách a zkoumali jeden druhého. Rok. Posledního půlroku jsme si řekli, že tomu dáme volný průběh, který zatím měl různé odbočky a hlavně byl ve znamení poznávání se. Láska na první pohled? Ani ne. Ale zájem na první pohled to jo. Je to takové zvláštně hezké a v poslední době intenzivnější a intenzivnější, ale pořád takové opatrně pěkné.
Do toho se samozřejmě motají jiní chlapi. Jeden nedokáže pochopit, že uhánění a neustále psaní zpráv není to pravé. Obzvlášť na mě to neplatí. Každý, který se začne chovat pomalu jako stalker, je předem odepsaný. Natož, že nemá ani vyřešený předchozí vztah a navíc to není typ pro mě. Druhý je takový zajíček. A to je jen vrchol ledovce. Ostatní radši ani nebudu ani už komentovat. To by bylo na dlouhé povídání.
Zkrátka je to jednoduché. Já nemám moc velké nároky, jen snad vzájemný respekt, smysl pro závazky a radost z každé chvíle spolu. Blázen, který je ochotný mě zkrotit, ale ne uštvat.
A Honzíkovo: "Ahoj princezno, tobě to dneska sluší." je prostě hezké a po naprosto strašném dni pohladí duši. A navíc je tak neskutečně milý a hodný. A mazlivý. V jeho objetí je prostě dobře.
Ale Gábi, naše máma u Rytíře a duše celé hospůdky, mi Honzíka zakázala a dohazovala jiné. Důvodů bylo několik, které uváděla a já chodila po špičkách. Ale včera jsem si s Gábi popovídala a už nedostanu hubovanou, když budeme s Honzíkem spolu. Takže... uvidíme... :)
Je to taková naše telenovela, ale hospůdka je to úžasná a lidi v ní ještě lepší a rozhodně si nenecháme kazit dobrou atmosféru kvůli vztahům. A mě se moc líbí, že si tam na něco nehrajeme. A můžu prohlásit velmi hrdě, že je mám moc ráda! A Honzíka taky. :)
A teď přemýšlím, co napsat na závěr aby to nebylo takové až moc cukrové. Asi: "Sluníčkový den!" :)
PS: Navíc mi vyhnal z hlavy Pana Dokonalého a to se sakra počítá!
Žádné komentáře:
Okomentovat