sobota 9. června 2012

Když už si člověk myslí...

...že má v hlavě konečně trochu pořádek, tak furt se kolem potlouká nenechavý šotek a rozkopává pečlivě budované obvodové zdi do chaosu.

Jak jinak popsat situaci kdy se opět po roce objevil Pan Dokonalý a zas mi naboural všechno o čem jsem si myslela, že je jasně daný. Prostě z něj nikdy nepřestanu mít pocit jako bych měla hejno motýlů v podbřišku i když jsem si řekla, že je to dávno passé. A co hůř! Uvidím ho teď celkem často. Né že bych se netěšila, moc dobře se s ním povídá, je galantní, je vtipný, ale je také neuvěřitelně nedosažitelný. Já to vím, ale přesto ty motýli a to všechno okolo. Prostě blázním jak nějaká patnáctka nad svým vysněným idolem. Jen ho nemám na plakátu...

A já s tím neumím nic udělat.

Žádné komentáře:

Okomentovat