Na pedagogické fakultě nás v pedagogické-psychologické přípravě připravují na leccos a jediné, co nám tam 100% nepoví je, že prostě na to učitelování musíme mít aspoň trochu buňky. Ale to pak vlastně bychom nemuseli chodit na polovinu předmětů, žejoviď...
A jelikož pomalu doklepávám bakaláře a chystám se na navazující magisterské, na kterém mě čekají praxe, rozhodla jsem se, že zkusím lektorování. Kamarád hodil inzerát, že se shání po lektorech vědeckého kroužku, tak proč ne?
Školení jsou bezva, připravený je projekt vcelku slušně a tak už zbývá jen abychom my lektoři zabavili děti a taky aby si děti něco z lekcí odnesly. Nikdy jsem si nemyslela, že učení bude procházka růžovým sadem, taky jsem kdysi v klasických školních škamnech seděla a moc dobře si pamatuju, že jsme nebyli žádní andílci. Jenže doba se mění, požadavky na učitele a na děti se mění...
Nicméně dobrovolný kroužek je dobrovolný kroužek a děti si ho mají užít. Když je dobrý den tak si ho s nimi užije i pančtelka a všichni jdou spokojeně domů (já do druhé práce). Anebo jsou děti rozdováděné a vysají z pančtelky veškerou energii i během té jedné hodiny a jdou spokojeně domů (já jdu na pivo).
Ale! Co nám na peďáku nikdy neřekli?
-pokud je součástí pokusu práce s barvivy, těstem, vodou či jinými podobnými látkami, polovina dětí odejde domů zaplácáná, obarvená a mokrá včetně lektorky.
-pokud je ve skupině dětí jeden, který vyčuhuje tím, že je starší bude se zaručeně nejvíce projevovat. Zkoušet ho zabavit úkoly navíc je nadlidský výkon. Jemné pohrůžky typu: "Je to kroužek a když tě nebaví tak sem chodit nemusíš." nefungují, protože do kroužku chodí i jeho mladší bratr a oni přece musí chodit spolu pak domů. Museli jsme se učit jak pracovat s dětmi s ADHD, různými dys nebo šikanovanými a na raubíře jsme dostali jen pokyn - víc je zabavte. Haha....
-ukázková hodina pro padesát dětí... Na stadionu plném rozvášněných fanoušků spíše neohluchnete...
-když chcete dělat pokusy se statickou elektřinou, tak si musíte na své hlavě pořídit dlouhé, hebké a cuchavé vlasy. Protože jen na nich půjde nabít nafouknutý balonek. Všech dětí...
-rozhodně nám nikdy neřekli jak se se ctí poprat, když má nějaké díte lehké rasistické průpovídky. Sice máme romistiku, všude se cpe multikulti a bůhví co, ale co říct třeťákovi, když se vám podívá do očí a řekne: "Já chci bílého kosmonauta, ten jediný je správný."?? Poznámka o tom, že je to jen balonek napuštěný vodou, je fakt na nic a hlavně člověk na to není připravený.
-sama mám teorii být k dětem co nejvíc férová. Nastavit pravidla a ty pak striktně dodržovat. Oproti těm teoriím, co nám cpou ve škole do hlavy, se mi tahle osvědčila a odměnou jsou děti, které odcházejí a těší se na další lekci, obejmou mě a se vším pomůžou. A taky většinou poslechnou (když zrovna nejsou jak z divokých vajec).
Nikdy jsem učit nechtěla a o to víc mě to baví. A když to baví úču... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat